Nepočítej strategie, počítej nezávislé sázky
Přidat do portfolia další strategii vypadá jako čistý zisk. Vždycky. Equity je hladší, v noci se líp spí — a jak jsme ukázali u souběhů strategií, nekorelované zdroje výnosu opravdu snižují rozkolísanost, aniž by ubíraly na očekávaném výnosu. Tak proč nepřidávat donekonečna? Protože diverzifikace má strop. A za ním se tiše obrátí celá hra: přestáváš soutěžit s trhem a začínáš soutěžit sám se sebou.
Má diverzifikace strop?
Má, a drží ho dva mechanismy. První je čistě početní: rozkolísanost rovnoměrného portfolia z N nekorelovaných strategií klesá s odmocninou z N, ne s N samotným. První přidaná strategie ubere z kolísání nejvíc, druhá už o něco míň, desátá skoro nic. Přínos se drolí — první sázka je pecka, dvacátá je zaokrouhlovací chyba. U akcií je to dávno zmapované: po zhruba dvaceti až třiceti dobře vybraných titulech je další snížení nesystematického rizika zanedbatelné. Jenže strategie nejsou akcie v indexu. Sdílejí jeden balík peněz a perou se o stejnou likviditu, takže jejich strop přichází jinak — a většinou dřív.
Kolik nezávislých sázek doopravdy máš?
Druhý mechanismus je zákeřnější. Napočítat dvacet strategií neznamená mít dvacet nezávislých sázek. Strategie sdílejí skryté rizikové faktory — pět trendových logik na pěti trzích je pořád hlavně jedna sázka na to, že trhy trendují. Skutečná diverzifikace se neměří počtem řádků v tabulce, ale počtem doopravdy nekorelovaných sázek, a ten bývá výrazně nižší. A do toho korelace není konstanta: v klidu je nízká, v panice roste k +1 — přesně jak varují souběhy i černé labutě. Zrovna ve chvíli, kdy diverzifikaci potřebuješ nejvíc, ti mizí pod rukama. První otázka tedy nezní „kolik strategií mám?", ale „kolik z nich je doopravdy nezávislých?".
Kdy začneš hrát sám proti sobě
Tady se hra otočí. Dokud přidáváš nezávislé zdroje výnosu, hraješ proti trhu a vyhráváš — portfolio je klidnější než kterákoliv jeho část. Jenže každá další strategie má i druhou stranu, a ta s počtem roste. Sedí na tom stejném balíku peněz: dvacátá strategie váže kapitál, který mohla vydělávat ta nejlepší, protože kapitál je jeden. Pere se o stejnou likviditu — když víc tvých strategií chce ve stejnou chvíli do stejného trhu, tlačí cenu proti sobě navzájem. A čím víc pozic, tím tenčí příděl dostává tvá nejsilnější myšlenka; Peter Lynch pro to má slovo diworsifikace — přidáváš tak dlouho, až rozředíš právě to, co mělo vydělávat. K tomu roste režie: víc kódu, víc monitoringu, víc věcí, co se rozbijí v nejhorší možnou chvíli. Soupeř se pomalu přesunul z trhu na tebe.
Tlustý Tony z našeho článku o černých labutích by se nezeptal, kolik ti dvacátá strategie přidá. Zeptal by se, co ti sežere.
Nepočítej strategie, počítej nezávislé sázky
Optimum tedy není číslo, které bych ti napsal do tabulky — u akcií je jiné než u strategií a u tvého portfolia jiné než u sousedova. Je to bod, kde se mezní přínos další nezávislé sázky (klesající) potká s mezní cenou kapitálu, likvidity a pozornosti (rostoucí). Praktické pravidlo je jednoduché: u každé nové strategie polož jednu otázku — nese nový, doopravdy nekorelovaný zdroj výnosu, nebo je to jen další krk u stejného koryta? Když to druhé, portfolio si nezlepšuješ, jen ho ředíš.
A protože strop nepoznáš od stolu, musíš ho vidět v datech. Právě proto BXF testuje portfolio jako jeden celek a ukazuje přesně to, co má u souběhu smysl sledovat — korelaci výnosů, překryv expozic v čase, drawdown celku proti drawdownům částí a koncentraci rizika. Jakmile přidaná strategie zvedne koncentraci rizika, ale nesníží drawdown portfolia, právě jsi překročil strop. Nejlepší portfolio totiž není to s nejvíc strategiemi. Je to to, kde každá sázka pořád platí nájem.
Chcete vidět, kde má vaše portfolio strop — na skutečné korelaci a koncentraci rizika, ne od oka? Kontaktujte nás →